Othmar Spann

Ekonom, sociolog a filozof Othmar Spann (1878 až 1950) byl celý život ovlivněn romantismem v ekonomii a národohospodářství jak je formuloval o generaci starší Adam Müller (popis níže). Spann byl významným činitelem meziválečného Rakouska. Již před Velkou válkou byl profesorem a přednášejcíícm na vysokých školách.

Othmar Spann se narodil na předměstí Vídně. Po maturitě v roce 1898 studoval filosofii ve Vídni a poté politické vědy ve Curychu, Bernu a Tubingenu. V roce 1907 Spann napsal svou habilitaci v oboru politické ekonomie na Vysoké škole v Brně.
Byla mu udělene koncese “privatdozenta” a mohl za peníze soukromě přednášet.
Od roku 1908 je tajemníkem Ústřední statistické komise ve Vídni a připravuje sčítání poddaných jeho C.K. Které na našem území proběhlo v letech 1909 a 1910.
V roce 1911 se Spann stává profesorem ekonomie a statistiky na Vysokém učení technickém v Brně

Během Velké války, kdy byl hned v roce 1914 raněn, pracuje pro Vědecký výbor pro válečné hospodářství na ministerstvu války ve Vídni.

Po válce Jeho akademická dráha pokračuje na Vídeňské univerzitě na Katedře národního hospodářství a učení o společnosti, kde učil až do roku 1938. Kdy byl vyhozen. Na univerzitě byl Spann velice oblíbeným profesorem a to díky svému neformálnímu přístupu a velké politické aktivitě.

Othmar Spann se obával lberalismu a demokracie. Uvědomuje si slabiny demokratického zřízení. Možnost, že nevzdělaná a maipulovaná většina převáží a uvrhne sama sebe do záhuby.
Inspiován Müllerovými myšlenkami o středověkém feudálním státu jako vzoru pro moderní společnost, navrhl stavovský stát jako model vládnutí a uspořádání i pro společnost 20.století. Vládnout má elita, nikoliv lid.

Nastává jeho příklon k myšlenkám autoritativního státního zřízení a velkoněmectví. Jeho schopnost přednášet svedla na národně socialistické zcestí řadu studentů. 

V březnu 1920 vystoupil u nás v Brně s přednáškou O podstatě němectví. Co je německé? Přednášku sepsal a s úspěchem vydal.
Ještě větší ohlas má jeho kniha „Pravý stát“ z roku 1921, kde shrnul své učení o státu a státním zřízení.

Spann odmítal jak marxismus a jeho třídní boj, tak individuální liberalismus. V jeho představách je základem všeho stát. Jedinec je jen jeho jedna malá součást. Místo člověka ve společnosti je předurčeno, včetně jeho práce. Vzniká systém uzavřených stavů (stav rolnický, dělnický, stav svobodných povolání, atd) jako ve středověku. Tím měly být odstraněny třídní rozbroje.
Stavy jsou hierarchicky uspořádány, přičemž vrchol tvoří stav státní, který je elitou dlouhodobě připravenou k plnění vůdčích úkolů. V čele státu stojí pečlivě vybraný vůdce. Ten určuje právo a je hybnou silou celé společnosti. V takovém systému není místo pro politické strany „vládnout mají ti nejlepší,“

Vzorem státu byla pro Spanna katolická absolutistická říše a také Svatá říše římská národa německého. To lahodilo uchu jeho přívržencům o nadřazenosti německého národa a Velkoněmecké říši. Spann, jako Vídeňák, odmítá ale ideu národa jako pokrevního pouta a chápe jej jako duchovní společnství. Tím se radikáně liší od ortodoxních národních socialistů. Sám však vstupuje do NSDAP.

Spannismu, jako se jeho učení začalo nazývat, našlo svého prvního prakického uplatnění v Itálii za vlády Mussoliniho. Kdy byly zrušeny politické strany. Společnost byla řízena fašistickými syndikáty (stavy) – jednotného odborového svazu proletariátu, syndikátu podnikatelů a státní správy.

Nejen Mussolini, ale i papež Pius XI byl stoupncem spannismu. Líbil se mu „nový společenský řád“, který odstraní komunismus a nastolí stavovský stát dle feudálních pravidel.

Rakousko jako stavovský stát

Spannovy myšlenky našly své praktické uplatnění i v Rakousku. A to za autorářského režimu Dollfusse.

Počátek 30.let byl pro Rakousko velmi obtížný. Trvalý tlak sousedního Německa, včetně otevřené podpory skupin národních socialistů, plus hospodářská blokáda Rakouska. Například, kdo z občanů Německa chtěl na dovolenou do Alp, musel zaplatit 1.000 německých marek. Turistický ruch prakticky ustal.  K tomu teroristické útoky členů NSDAP proti rakouské fašistické vládě. 17.března 1934 proto podepisuje Mussolini, rakouský premiér Dollfuss a nový maďarský premiér Julius Gombos dohodu o vzájemné hospodářské spolupráci a pomoci.  Jako protiváhu proti narodně socialistickému Německu.

1.května 1934 byla v Rakousko vyhlášena nová ústava, označovaná jako korporativní podle italského vzoru. Byla to fašistická ústava ve jménu Boha, a Rakousko se změnilo ve stavovský stát. Dollfuss si novou ústavu dokonce nechal schválit rakouským parlamentem. Tedy až poté, co z něj odstranil sociální demokraty. Po schválení ústavy se parlament následně sám rozpustil a zrušil.  Spann mohl být na vrcholu. Jeho myšlenky našly uplatnění i v jeho rodné Vídni a Rakousku.

Podle nové ústavy byla celá rakouská společnost rozdělena do sedmi stavovských korporací, které sdružovaly jak zaměstnance, tak i zaměstnavatele. Korporace i spolkové země byl zastoupeny ve spolkovém shromáždění tzv. Bundestag-u, který čítal 59 členů. Nemělo právo zákonodárné inicitivy, ani nemohlo diskutovat o vládních návrzích, mohlo je jenom schválit nebo odmítnout. Jen korporace mohly vládě podávat jakési doporučení.
Podle kancléřových slov mělo být rakousko řízeno jako jeden velký zemědelský statek, kde sedláci a čeledíni sedí za jedním stolem a a jedí z jedné mísy.  

Rozkol

Spann se sice v roce 1932 sešel s Hitlerem a ten měl být jeho národohospářskou politikou nadšen. Dal dokonce při dělnické socialistické straně (NSDAP) zřdit výbor pro stavovské uspořádání. Ale už od 30.let je zejména německými nacisty Spannovo učení odmítáno. Hrozí rozkol v socialistickém hnutí. V jednu chvíli se dokonce hovoří o „dvou školách nacionálního socialismu“, respektive o „mnichovské škole stranického vedení“ a „Spannově škole“

Ortodoxní nacisté ale konkurenci nestrpí. Nakonec se NSDAP od Spanových myšlenek distancuje. A jeho přívrženci se kají a sypou si popel na hlavu. Jinak končí ve vězení nebo alespoň ztrácejí své postavení ve straně. Důvodů pro odmítnutí spannismu je více: Spann odmítá národ v jeho nacistickém pokrevním vyznámu, odmítá vládnoucí úlohu strany a Hitlera jako bohem předurčeného vůdce. Vůdce může dle učení Spanna nahrazen schopnějším jedincem. A hlavně, je nepřípustné, aby základy národně socialistické ideologie nepocházely od samotného Hitlera, ale od jakéhosi rakušana.  

Spannismus v Československu

Spannovy myšlenky pronikly i do zahraničí: do Rumunska, Maďarska, Jugoslávie. Odezva byla v katolických kruzích Holandska a belgických Flander.  Spannovy myšlenky našly odezvu i nás v Československu. V českém jazykovém prostředí u části lidovců, a lidí kolem časopisů Národní obnova a Řád. Ještě větší ohlas mělo spannovo učení u sudetských Němců – zejména u sudetoněmeckého Svazu kamarádů a u Sudetoněmecké strany (SdP), kterou sestavil a vedl Konrád Henlein. 

Důvodem, proč spannismus byl tak rozšířen po Evropě a u nás měl větší poměr stoupenců, než v samotném Německu je, že  sudetští Němci byli podle ortodoxních nacistů jen “jeden z kmenů německého národa” a ne tím hlavním. Byli tedy lidmi (němci) druhé kategorie. Dokonce i židé hlásicí se k němectví byli, dle výkladu spannových přívrženců, členy německého národa.

Rozkol mezi stoupenci spannismu a nacismu byl proto i na českém území nevyhnutelný. Nakonec za podpoy z Berlína zvítězila i u nás NSDAP, když skupina kolem elitářského spannova klubu “Svazu kamarádů” byla odsouzena za homosexualitu. A Konrád Heinlein se s SdP rychle a jednoznačně přiklonil na Hitlerovu stranu.

Nakonec ani sám Spann neunikl zatčení. Nějaký čas strávil ve vídeňském vězení. Byl sice krátce poté prospuštěn, ale bylo mu zakázáno vykonávat profesorskou činnost. Po roce 1945 se už jako 67letý znovu ucházel o místo profesora na Vídeňské univerzitě, ale nebyl přijat a zemřel v roce 1950.

Adam Müller

Závěrem

Litoval na konci života Othmar Spann toho, co způsobil? Zřekl se svého učení, které se snažilo skloubit moderní společnost s feudálním systémem založených na stavech? Nevíme. Musel přece sám vidět, jak jeho stavovské „elity“ bez demokratické kontroly přivedli celé národy do zkázy. Obdivovatel absolutismu, ale byl svědkem, jak vojska absolutistického vládce, Stalina, okupovala a drancovala jeho rodnou Vídeň.
Poslední roky svého života žil Othmar Spann zahořkle, aby roku 1950 v Rakousku zemřel.

• Dějiny Rakouska, Veber V., Hlaváček M., Votel P., Polívka M a další, 2009, nakladatelství Lidové noviny. ISBN 978-80-7106-239-4
• Wikipedie, heslo: Adam Henrich Muller
• Wikipedie, heslo: Othmar Spann