Tak, jak se posouvají dějiny, mění se i předmět zkoumání archeologie. Dříve středověké stavby, dnes je v centru pozornosti industriální archeologie. Ta zkoumá zbytky manufaktur, továren a dílen, které vznikaly od začátku průmyslové revoluce. Dokumentuje nejen rozsah budov a jejich stavební vývoj, ale i to, jak fungoval celý výrobní proces.
V Brně je v posledních deseti letech velký zájem veřejnosti na poznání a zdokumentování textilní historie našeho města. Na tento zájem reaguje Technické muzeum v Brně cyklem přednášek a komentovaných procházek pro veřejnost. Já jsem si v sobotu 16. října nenechal ujít komentovanou procházku z ulice Křenová po místech spojených s textilní historií. Průvodcem nám byl archeolog Hynek Zbranek.
A protože se touto oblastí Brna často procházím, přidal jsem k čerstvě pořízeným fotkám i starší snímky z posledních dnů Vlněny, doby bourání, archeologického průzkumu a nové výstavby.
Barvírna látek na Křenové 22
Procházka začala na ulici Křenová 22 (naproti areálu bývalé Mosilany). Zde, na původním místě nového modro-bílého domu, bývala barvírna látek L. Schulze. Tu následně provozoval W. Schwab až do roku 1880.
Po zaniklé barvírně tu stával obytný dům, který byl ale silně poničen při bombardování v roce 1944. Polovina domu byla po válce opravena, místo druhé zůstalo na desítky let jen prázdné místo. Nyní tu opět stojí velký obytný dům.
Co je to krásnobarvířství?
Jedná se o techniku barvení látek. Šlo o vlněné pruhy 1,4 metru široké jako tkalcovské stavy a až 50 metrů dlouhé. Tyto látky se máčely po mnoho hodin v kádích v horké vodě, kam se přidávaly barvicí příměsy. Při tomto procesu musely být látky opakovaně vytahovány z kádí a přemotávány, aby se látka rovnoměrně obarvila. Což muselo být hodně namáhavé a barvíři určitě používali nějaké kladky na zvedání mokré látky. Barva se teplem zafixovala. Celý proces mohl trvat až dva dny.
Jako barviva se do vody přidávaly různé chemické látky, kovy, byliny a jiné, aby se dosáhlo požadované barvy. Rovněž na materiálu dřevěných kádí záleželo. Receptura bývala tajná a dědila se v rodině majitele. Zajímavostí je, že vlna se dovážela z Nového světa, zejména z Austrálie. Domácí vlna, většinou z Haliče, nebyla tak kvalitní, byla příliš hrubá.
Snímky naleziště na ulici Křenová 22 z listopadu 2018 až března 2019. Dnes je už všechno překryto následnou výstavbou.
Archeologové objevili základy topeniště barvírny látek, které bylo v době provozu zapuštěno pod zem. Po jeho obvodu byly ohřívané kádě. Z nich se zachovalo jen základové zdivo. Prokázalo se, že v topeništích se nejprve topilo dřevem, později uhlím. Což mohlo souviset jak s přestavbou barvírny při změně majitele, tak s otevřením a dovozem uhlí z rosicko-oslavanského revíru.
První majitel barvírny Leopold Schulz (1737 – 1823) měl na začátku podnikání „jen“ 20 tkacích stavů a 120 zaměstnanců, Jeho synovi se podařilo výrobu několikanásobně rozšířit až na 1.100 lidí. Ne všichni ale pracovali v Brně, mnoho z nich působilo v okolí jako města.
Nešlo ale o první výrobu v této oblasti. Na místě barvíren, v okolí dnešní Křenové, stýly již v první polovině 18. století koželužny. Ty se podařilo datovat podle stáří dřeva použitého na máčení kůží.
Kuželužny a později barvírny potřebovaly pro svůj provoz značné množství vody, kterou jim poskytoval potok Ponávka. Kuželužny musely být navíc umístěné mimo městskou zástavbu, protože se z těchto před-industriálních provozů šířil nepříjemný zápach. Jak kuželužny, tak později barvírny produkovaly množství odpadní znečištěné vody, kterou bylo tokem třeba odvést.
Nicméně úplně první nález související s Ponávkou u obce Křenová pochází již z 12. století a šlo o zbytky dřevěné lávky.
Nově probíhá archeologický průzkum na parcele Křenová 26, kde ještě nedávno stávala restaurace London pub. Právě zde, a místo vedle stojící prodejny oken, stával v minulosti velký zájezdní hostinec Nový svět. Ten sloužil pro židovské obchodníky, kteří přijížděli do Brna. Protože měli jako Židé zákaz nocovat za hradbami města, přespávali právě tady.
Vlněna
První textilní manufaktura při ulici Mlýnská vznikla roku 1790. Jejím majitelem byl J. Ch. Biegmann. Největšího rozmachu dosáhla v roce 1799, kdy zde pracovalo na tři tisíce dělníků na 132 textilních stavech v několika dvoupodlažních budovách. Po jeho smrti textilka upadla a byla roku 1839 koupena Johanem Bochnerem, který areál rozšiřoval a modernizoval. V díle otce pokračovali jeho synové. Právě oni postavili dochovaný novorenesanční palác při ulici Přízová. Dalšími majiteli byla rodina Stiassni. Za ní došlo roku 1904 k radikální přestavbě.
Z komentované procházky vedené Mgr. Hynkem Zbrankem z Archaia Brno, který osobně prováděl archeologický průzkum této lokality.
Parní mlýn, jedna ze dvou zachovalých budov v areálu Vlněny. Za pozornost stojí, že na tomto místě stojí mlýn nepřetržitě od raného středověku.
Na území Vlněny se podařilo rozklíčovat celý stavební vývoj.
Původně zde býval park. V jeho středu stál barokní altán, který vznikl před rokem 1749. Při archeologickém průzkumu se našly ještě zbytky cest směřující parkem k tomuto altánu. Po obvodu parku, při ulici Mlýnské, stávaly selské usedlosti. Jejich průčelí stávalo na místě nynějšího záhonu (viz foto). Selské usedlosti byly od parku oddělené zdí. Nová výstavba Vlněny je tedy oproti původní stavební čáře posunuta o pár metrů dozadu.
Vedle Vlněny, byla dalším továrním provozem, který byl zčásti v archeologickém průzkumu potvrzen, strojírna T. Bracegirdle a syn z 1.pol. 19.století. Ta stávala při ulici Mlýnská a její základy byly odhaleny jen zčásti, protože většina se nachází pod ještě stojícícmi domy u ulice Mlýnská.
Ve Vlněně byla objevena i řádně provedená dlážděná cesta, která prokazatelně vznikla před třicetiletou válkou (před rokem 1645). Její účel ale není znám.
Již několik let opuštěný dům na rohu ulic Mlýnská a Rumiště. I on čeká na rekonstrukci, či demolici. Stejně jako řada domů v okolí.
Svratecký náhon
Zrenovovaný Bochnerův palác v říjnu 2021.
Areál Vlněny stojí na pozemku vymezeného cestami a uliční sítí, která tu vznikla již před několika staletími. Pokud uvažujeme park a selské usedlosti po jeho obvodu, pak obrys dnešní Vlněny vznikl ve druhé polovině 18. století. Definitivní podobu mu pak vtiskla uliční síť z konce 19. století.
Na rozdíl od původního uzavřeného areálu textilky je nová Vlněna průchozím místem. Přesto, v sobotu dopoledne, se zde pohybovalo jen pár lidí.
Přes areál Vlněny vedl Svratecký náhon a to v místech mezi těmito dvěma budovami. Archeologové prokázali, že se jednalo o přírodní rameno řeky Svratky. Již ve 13. století bylo v okolí náhonu deset nádraží, což svědčí před-industriální činnosti.
Rovněž ve 13. století vedly od náhonu dva rovnoběžné žlaby, vzdálené od sebe asi deset metrů. Zřejmě k nějakému dočasnému táboru, který zde vznikl.
K velkému zpevnění břehů vydřevěním došlo mezi lety 1720-40 s následnou obnovou zhruba každou generaci: kolem roku 1760, 1800 a 1840. Přestože bylo území opakovaně zaplavováno vodou, na březích stály roubené domky a dílny.
Díky záplavám a nánosům se zde terén zvedl od středověku o 1,2 metru. Proto se v zatvrdlém bahně náhonu podařilo najít velké množství nálezů naplavených z ulic Brna. Od mincí, přes kovové prsteny, nože až po přezky na opasky.
V roce 1843 byla zbudována přeložka Svrateckého náhonu. Koryto bylo vyzděno a sloužilo k zásobování továren vodou.
K zániku Svrateckého náhonu došlo až po válce, ve 40. letech 20. století, jeho zasypáním z hygienických důvodů.
Fotky Vlněny z října 2014 při poslední prohlídce areálu před jeho demolicí. Areál je již zpustlý, všechny kovové části jsou rozkradeny. Stropy probořené.
Plán areálu Vlněny z roku 1868. Vpravo Dornych, ulici Křenová byste našli zleva vně obrázku. V plánku je vidět jak původní klikatý tok Ponávky s „ostrovem“, tak Svratecký náhon tekoucí areálem Vlněny.
Plán areálu Vlněny k roku 1989
Demolice Vlněny září 2016
Archeologický průzkum z března 2017. Na snímku vpravo zachovalé výdřevy Svrateckého náhonu.
Výstavba Vlněny v Brně v únoru 2019.
Na Dornychu
Ulice Dornych je pojmenovaná podle středověké osady, která stávala jižně od Svrateckého náhonu. Roku 1348 zde bylo na 127 domů plus řemeslné provozy. Ve skutečnosti se jednalo o dvě obce, o ves Dornych a 1.brněnské předměstí. Tato předměstská čtvrť se také nazývala podle polohy „Před Židovskou bránou“ nebo „Sladovnická“.
Vesnice sice byla u řeky, v záplavovém pásmu a navíc před hradbami města, spokojeně ale žila až do příchodů švédských vojsk (1643 – 1645), které ves během obléhání Brna zničili. Po třicetileté války dochází k obnově území a domů kolem dnešní ulice Mlýnská.
Díky výhodné poloze u řeky, zde před rokem 1790 vzniká první textilní manufaktura.
V místě, kde dnes stojí výškový dům Dorn, stával až do válečných let celý blok domů. Při náletech na Dolní nádraží byly ale domy silně zničeny. Některé z nich byly opraveny, jiné srovnány se zemí. Holá místa čekala na nové využití až do nového tisíciletí, kdy se zde začalo opět stavět.
Dornych v únoru 2019. Na snímku vlevo logo Vlněny. To je dnes přeneseno na budovu mlýna při ulici Mlýnská.
Rok 2019 a jeden z posledních domů z původního bloku domů na Dornychu. Za pár měsíců byl rovněž zbourán.
Springerova barvírna na ulici Dornych
Pohled na Vlněnu z parku u křižovatky Zvonařka a Dornych, poblíž dnešního Svitavského náhonu (tok Ponávky).
Za tímto stromořadím vedl až do konce 40. let 20. století Svratecký náhon a to jako „odbočka“ ze Svitavského náhonu (toku Ponávky). Její vybetonované koryto je vidět na snímku vpravo dole.
V parku, u křižovatky ulic Dornych a Zvonařka, byla nedávno objevena část barvírny rodin Soxhlet a Springer. Ta zde fungovala od poloviny 19. století do počátku 20. století. Základy barvírny jsou stále ukryty pod zemí.
Místo prošlapané cesty se zde bude stavět cyklostezka, takže se počítá s archeologickým průzkumem a dalšími nálezy.
Za železniční tratí
Za železniční tratí se nachízí slévárna UXA a na druhé straně Dornychu stávala chemická továrna Hochstetter a Schickardt. Ta byla poničena na konci 2. světové války a její zbytky zůstaly zakonzervovány pod zemí.
I zde probíhal archeologický průzkum se zajímavými nálezy. Zem vydala zázemí parního stroje, pec na vodní sklo s topeništěm, zbytky sušáren na dřevo, výrobu boraxu a další. Přišlo se na to, že část koryta potoku byla v chemičce zavezena odpadem z naproti stojící slévárny UXA. Při vykopávkách byla totiž nalezena písková jádra pro výrobu dutin v odlitcích.
